Tuhle dovolenou v Bruselu jsem dostal k Vánocům, ale nebyl by to jen tak nějaký dárek, kdyby v tom nebyl zakopaný pes... Problém byl v tom, že jsem se měsíc před odjezdem dozvěděl o tom, že pojedeme autobusem... Já byl natěšený, jak zase poletím letadlem, ale opak byl pravdou. Každopádně my jsme jeli busem a cesta trvala 15 hodin... S úsměvem na tváři jsem mamce říkal, že proč si nezajet rovnou do Londýna, přes průliv už by to tak dlouho netrvalo... Jeli jsme přes den, tak pro mě byla knížka jasným programem. Měl jsem s sebou 1984 od Orwella a musím říct, že to byla skvělá volba na cestu. Příběh je čtivý, poutavý a k tomu deštivému počasí, které celou cestou panovalo, naprosto ideální volba. Jakožto milovník papíru jsem si vzal knížku místo čtečky, ale pronesla se, co si budem...
Kolem sedmé hodiny večer jsme dorazili do centra Bruselu a měli menší rozchod. Podívali jsme se na známé noční Grande-Place. Krásnější náměstí jsem snad ještě neviděl. Osvícené domy s pozlacenými římsami vytvářely pohádkovou atmosféru, spolu s modře osvícenou radnicí (byl právě den autismu). Bohužel většina obchodů už byla zavřena, a tak nám nezbývalo nic jiného, než si jít odpočinou na hotel.
Ve středu ráno, i když to normálně nedělám, jsem se musel protáhnout... Po těch hodinách strávených v autobuse jsem byl nepoužitelný. Po malé ranní rozcvičce, jsme se společně s dalšími účastníky zájezdu odebrali na snídani... Snídaně se podávala formou švédských stolů a každý si mohl vybrat podle svých chutí. Já si samozřejmě dal jen bílý jogurt s granolou a kafem. Nevím čím to je, ale poslední dobou jsem si oblíbil čisté espresso.
Abych upřesnil situaci, do Bruselu nás pozval europoslanec Tomáš Zdechovský, který jako každý další poslanec, dostává od parlamentu peníze na zájezd pro své, né fanoušky, ale většinou to jsou lidé z jeho politické strany, v tomto případě KDU-ČSL. Jelikož se moje mamka hodně angažuje do politiky, i když jen v okrese, tak je ve straně už od 18 let. Vstoupila do ní v době, kdy v Československu byli u moci komunisti. Za což ji velmi obdivuji, protože v té době si nedokážu představit, sympatizovat s jakoukoliv stranou nebo organizací, která by byla proti té u moci, natož s tou, která byl úplným opakem. Chodit v té době do kostela bylo něco, kvůli čemu vám nedovolili studium na vysoké straně. Jediné východisko bylo někoho uplatit, nebo vstoupit do strany.
Ale abych neodbíhal od tématu, za její aktivní činnost se jí dostalo této možnosti a mě vzala s sebou. Nechápejte to tak, že daný europoslanec udělá těm lidem parádní dovolenou v nejlepším hotelu a budou jen u bazénu, to ani náhodou. Ty peníze slouží k tomu, aby ukázali lidem, k čemu tu je Evropská unie. A jakou povinnost mají oni, jako europoslanci. Ukázat, na jakých projektech pracují a jakým oblastem se věnují nebo chtějí věnovat.
Po snídani jsme se přesunuli do centra komplexu Evropského parlamentu. Při vstupu jsme museli projít kontrolou, takovou jakou na letišti. Pak následovala prohlídka muzea, kde byla historie Evropy v kostce, co vedlo ke sjednocení Evropy, jaké země se kdy připojily, jak unie zatím pomohla a s jakými nadacemi spolupracuje. Celou prohlídku jsme měli ve sluchátkách audio průvodce, a o to to bylo pohodlnější. Jsem ten člověk, co nemá rád, když si musí číst dlouhé popisky, ale radši poslouchá. Ke konci téhle expozice jsme se mohli zúčastnit virtuálního zasedání parlamentu. Na každém místě jednoho člena, byla obrazovka a hlasovací zařízení a formou otázek vás daný program provedl tím, co vás zajímá. Různé politické problémy atd. To vše nám zabralo necelé dvě hodiny. Při příchodu k šatně jsem zjistil, že mi chybí peněženka a být v zahraničí bez dokladů, není úplně nejlepší. Strašně jsem zpanikařil, ale snažil jsem se vypadat v klidu, abych neznervózňoval mamku, která byla ještě víc. Vrátil jsem se zpátky, přes celé muzeum a ptal se všech jestli ji neviděli. Bohužel jsem ji nenašel. Když jsem se vracel smířený s tím, že jsem asi přišel o eura, které jsem tam měl a o kartu, tak ke mě přišla slečna s úsměvem na tváři, která měla celou akci na starost s tím, že jí jedna paní našla a podle občanky mě poznala. Oddychl jsem si, ani nevíte jak, Zařizovat nové doklady, kartu, průkazky... díky nechci. Po téhle prohlídce následoval oběd. Kdybych mohl navštěvovat parlamentní kantýnu, místo školní jídelny, byl bych nejšťastnější. Mohli jsme si dát různé kombinace příloh, masa, ryb, dezertů, salátů, pití.., Představte si takový oběd v IKEE.
Hned po obědě jsme měli jenom 4 hodiny na prohlídku města. Abych byl upřímný, je to hodně málo, ale bohužel jsme měli daný program a jinak to zařídit nešlo. A tak jsme se vydali zpátky do centra na Grand-Place, já si koupil hrnek ze Starbucksu do své sbírky, ochutnali jsme bruselské vafle a udělali fotku čůrajícího panáčka. :) A pak už jen obdivovali krásu bruselských uliček a zákoutí. Moc se mi líbilo jejich street art, když byla někde volná stěna domu, tak hned tam byl nějaký výjev jejich kreslených postaviček, jako je Tintin nebo Šmoulové. Zpátky jsme se vydali metrem. U parlamentu jsme se ještě stavili na rychlou zázvorovou limonádu a mohli jsme vyrazit na přednášku. Vlastně při každém vstupu do nějaké budovy parlamentu, musíte procházet kontroulou... A to neustálé sundavání pásku mě velmi obtěžovalo. Ale na druhou stranu chápu, že bezpečnost je přednější.
Po celém dni jsme se setkali s naším europoslance Tomášem Zdechovským. Vysvětlil nám, jak EU v podstatě funguje, jaké jsou její plusy a mínusy. Dokonce se zmínil i o tom, že téměř polovina europoslanců si z toho dělá takovou dovolenou. Jezdí si všude možně, ale nedělají nic. Nic co by bylo prospěšné pro unii nebo jejich vlastní zemi. Europoslanců je celkem 751, tak si to představte, jak velká je ta polovina. Neuvěřitelné. Na konci byl i prostor pro dotazy, chtěl jsem se zeptat na Brexit, ale jeden pán mě předběhl, tak jsem tam jen nesměle seděl a poslouchal. Padly i dotazy jako, jestli by bylo rozumné přijmout euro, Brexit, nebo mafie na Slovensku. Musím říct, že na mě tahle diskuze velmi zapůsobila a uvědomil jsem si, že politika je důležitá, sice nemusíte mít úplný přehled o tom, kde se co děje, ale ten základní by měl mít úplně každý. Následně jsme se přesunuli na jednání parlamentu, dostali sluchátka a sledovali dění. Na pořadu dne byl vliv průmyslu na rybaření a životní prostředí oceánů. Nutno podotknout, že tam nebylo ani na stovku poslanců. Je to z toho důvodu, že většina z nich se zajímá o jiné problémy, ať už je to životní prostředí, kultura, školství, zdravotnictví atd. Ale i tak většina poslanců může dané zasedání sledovat z jejich kanceláře a dělat při tom práci, kterou by jinak nestihli. A proto tam byli hlavně ti, pro které je to dané jednání důležité. Ale při jakémkoliv hlasování by měli být přítomni všichni. Takhle se to zdá, že Evropská Unie je vlastně taková pofidérní organizace, ale to vůbec ne. Z mého pohledu je velmi důležitá. Měla by udržovat mír a stmelovat Evropu. Nejsem odborník a trochu se tady bojím pouštět do nějakých větších úvah, ale pokud vás toto téma zajímá, tak si určitě najděte video na youtube nebo si jen přečtěte nějaký článek na webových stránkách EU.
Z parlamentu jsme se při nádherném západu slunce přesunuli do centra. Cestou jsme procházeli nádhernou nákupní galerií Saint-Hubert s prosklenou střechou. V těchto uličkách mají obchody tradiční belgické značky. Výlohy přetékaly čokoládou a dokonce jsme zde objevili i vitrínu plnou klobouků a baretů.
Večer následovala společná večeře. Navštívili jsme jednu z nejstarších belgických restaurací jménem Chez Leon, kde jsme ochutnali jejich kuchyni. Restaurace byla z architektonického hlediska velmi zajímavá, bylo to několik domů spojených v jeden. Všude byly nějaké schody nebo vyvýšené podlahy. Působilo to zajímavě a dodávalo to takovou historickou atmosféru celému místu. Jako předkrm se podávala jejich speciální paštika s bagetou. Kuřecí prsa společně se zvláštním zeleným máslem se podávala, jako hlavní chod. Ptal jsem se číšníka anglicky samozřejmě, francouzsky moc neumím, co že je na tom másle tak dobrého, ale bohužel jsem se nic nedozvěděl. Ale spustil francouzštinu a bylo vymalováno. A v poslední řadě dezert, což byl vanilkový puding se slaným karamelem. Čekal jsem spíš vafle se zmrzlinou, ale tak nepohrdnu ani pudingem, Spíš mě překvapilo, že to prezentovali jako typickou belgickou kuchyni. Nicméně, pochutnal jsem si.
Náš poslední den začínal stejně jako ten předchozí, výbornou snídaní. Tentokrát jsem si dal croissanty s máslem a espressem. Croissanty z tak křehkého listového těsta jsem dlouho nejedl. Byly vynikající. Moje guilty pleasure. Ale stálo to za to. Po zabalení věcí jsme se vydali na cestu. na programu dne bylo město Namur, vzdálené od Bruselu dvě hodiny jízdy. Jako správný Čech, si každý zabalil poctivě i svačinku ze snídaně a já jako jediný na cestě umíral hlady.. Být jiný se nevyplácí, alespoň ne v tomto případě. :D A tak hned po příjezdu jsem mazal si koupit nějaké pečivo, abych zahnal hlad.
Namur je krásné hlavní město Valonska se sto tisíci obyvateli, nad kterým stojí Namurská citadela. Je to pevnost ze 17. století. My jsme si prošli centrum města, podívali jsme se na krásné hlavní nádraží, viděli katedrálu Saint-Aubain a dali si pizzu v Pizza-Hut. Já si objednal barbecue chicken. Byla to ta nejlepší pizza v mém životě. Vážně jsem tak nadýchané těsto nikdy nejedl. Po obědě jsme vyrazili na cestu domů. Mě naštěstí zabavila knížka a filmy Johnnyho Englishe.
Abych tak nějak shrnul svoje pocity z celého tripu, tak nejvíc se mi líbilo to, že jsem konečně někam odjel a mohl si užít pár chvil jen se svojí mamkou. Je to něco, co je hodně vzácné... Sice se vidíme každý den, když ráno spěcháme do práce a do školy, ale to se prostě nemůže počítat. Rodičů bychom si měli vážit, už jen proto že nás vychovali a dali nějaké základní hodnoty, kterých se můžeme a nemusíme držet...
Určitě vám doporučuji si na Brusel vyhradit minimálně dva dny... Centrum máte prošlé během několika hodin, ale je tam tolik turistů, že bych si býval mnohem radši prošel i okolí v klidu, bez nějakého plánu a myslím si, že bych se nenudil. Je to hodně individuální. Někdo rád plánuje a má daný rozvrh, které ho se stoprocentně drží. Pak tu jsou i liké, ke kterým bych se i z části přidal já, kterým je to nějak jedno... Zajdou na pár turisticky známých lokací a pak už objevují na vlastní pěst bez nějakého průvodce.
Každopádně já se sem budu muset vrátit, protože jsem, jak je zřejmé, neviděl prakticky nic, kromě politiky, politiky a Starbucksu.
Úplně mě překvapuje, jak jsem se tady rozepsal. Snad jsem Vás moc nenudil a vidíme se u dalšího článku.
Mějte se. :) ;)
0 komentářů