| Návštěva muzea a procházky po Londýně
24.6.2017 sobota
Ke snídani jsem si znovu dal cornflaky s mlékem a džusem. Taky jsem tam potkal holčiny, kterým jsem včera pomohl otevřít dveře. Nabídly mi že bych s nimi mohl strávit den v Londýně, což bylo fajn, protože se mi nechtělo nic vymýšlet co dělat.
Šli jsme do metra na Borough, kde jsme si koupili Oyster card a jeli k muzeu voskových figurín, kde jsem se s holkama rozloučil a šel na Natural Museum of London. Na Londýnských muzeích je fajn, že jsou vstupy zadarmo a tak nemusíte řešit peníze. Musím říct, že jak byl víkend, tak těch lidí... byla to hrůza. Navíc to muzeum bylo obrovské a tak jsem si prošel sekce které mě zajímali, jako například sekci se zvířaty, kde měli plejtváka obrovského v životní velikosti, a seismickými jevy. Když jsem se dostal před budovu muzea, šel jsem na metro a jel k British Museum, kde je historie Anglie, od dobývání kolonií až po artefakty z Egypta.
Trvalo několik minut než jsem se tam zase potkal s holkama a šli jsme dovnitř... Měli jsme to štěstí, že jsme šli nějakým bočním vchodem, kde nebyla žádná fronta narozdíl od hlavního vchodu, kde jsem stál prve. Vnitřek muzea byl zajímavý. Nad takovým asi nádvořím byla nádherná skleněná střecha. Když jsme procházeli kolem cateringu, nemohli jsme odolat vystaveným dezertům a šálku dobré kávy. V klidu jsme si to snědli a šli koupit suvenýry. Naneštěstí bylo muzeum docela plné lidí (i když v jiné dny to může být stejné) rozhodli jsme se, že bude nejlepší si jít projít Londýn. Ale když jsme už byli v tom muzeu, chtěl jsem se jít kouknout do sekce o Egyptě spolu s Týnkou. Trvalo nám několik minut než jsme se tam dostali. V muzeu vypadají všechny chodby docela stejně, ale časté ukazatele nás tam dovedly. Od expozice jsem čekal víc, ale určitě je to mnohem zajímavější, když na to máte celý den a můžete si v klidu projít celé muzeum.
Každopádně když jsme opustili muzeum, sešli jsme se s Kubou, kterého holky potkaly v letadle (doufám že nekecám). Bydlel v Londýně už rok a vyrazili jsme do PRIMARKU. Sice jsem už tam byl, ale tenhle byl zase jinej a přišlo mi že toho tam měli mnohem víc než v tom druhém na opačné straně Oxford Street. Třeba tam byly celé regály merche Harryho Pottera. Což bylo neuvěřitelný... Ale na druhou stranu jsem si řekl, že to nepotřebuji... abych všechno neutratil a další dny byl bez peněz. Asi po půl nebo tři-čtvrtě hodině jsme odešli. Chtěli jsme jít někam na jídlo a hned vedle byl McDonald, do kterého jsme vešli a zase rychle odešli. Kuba si stihnul koupit Colu, ale bylo tam narváno tak, že bychom si nesedli. Tak nás Kuba zavedl do SUBWAYE na bagety. Cestou jsme ještě pozdravili chlapíka za vitrínou restaurace, kde Kuba pracoval. A ještě jsme se zastavili v obchodě s typickými UK sladkostmi pro Nerds (nerdíky) a Reeses.
V Subwayi nám trvalo několik minut než jsme se rozhodli co si vůbec dáme. Ve chvíli když jsme se rozhodli si objednat, tak se nás ještě ptali jakou chceme bagetu, maso, omáčku a zeleninu. No a když jsme se dostali k té zelenině, tak jsme si nebyli jistí jestli je paprika PEPPER, ale co bylo horší my jsme si nevzpomněli, jak se řekne kukuřice. Tak jsme mu tam chudákovi řekli nějakou KUKURA THAT YELLOW a bylo. Prostě třeba CORNFLAKY... věc kterou běžně používáte, víte jak se řekne, ale když to potřebujete, tak je to pryč. Bagety jsme si šli sníst do parku, který nebyl ani moc daleko.
Podcenil jsem se a půlka bagety mi zůstala i na večeři. Každopádně jsme šli směrem k našemu hostelu. Cestou jsme prošli Hyde Parkem až k Buckinghamskému paláci přes St. James Park, kde jsme viděli ochočenou veverku. A když jsme spatřili některé kačeny a labuťe, tak jsem se jich docela bál, vypadali celkem zabijácky. Před Temží jsme se rozhodli, že se půjdeme kouknout na Millenium Brigde. Po mostě jsme došli k Tate Modernu odkud jsme šli rovnou do hostelu kolem Shakespeare Globe. Trvalo to asi 25 minut a byli jsme v posteli. Byli jsme tak všichni unavení že jsme to zalomili až na Kubu, který jel domů.
Večer jsme se ale rozhodli, že půjdeme poznávat noční Londýn. Kuba nás vyzvednul někdy kolem osmý. Ale šli jsme jen já, Týnka, Áďa a Kuba, protože Marky a Ivet byly unavený a spaly dál.
Je to uplně něco jiného než se dá normálně vidět v ČR. Jdete po ulici a na každém kroku je pub, který je ovšem tak malý, že lidi stojí venku, povídají si a baví se. Došli jsme až k jednomu pubu The Anchor. Hrál tam nějaký kluk na kytaru a zpíval známý písničky. Dlouho jsem se takhle nebavil. Ochutnal jsem poprvé Cider, který chutná jak jablečný džus a viděl katedrálu St. Paul osvícenou reflektory. Byla to nádhera. Byli jsme tam až do zavíračky, která byla asi ve 23:00. Cestou zpátky jsme potkali dokonce policii, tak jsem měl trochu nahnáno, aby nebyl nějaký problém, ale naštěstí si nás ani nevšimli.
No a to je tak nějak všechno co jsme stihli.
Trvalo několik minut než jsem se tam zase potkal s holkama a šli jsme dovnitř... Měli jsme to štěstí, že jsme šli nějakým bočním vchodem, kde nebyla žádná fronta narozdíl od hlavního vchodu, kde jsem stál prve. Vnitřek muzea byl zajímavý. Nad takovým asi nádvořím byla nádherná skleněná střecha. Když jsme procházeli kolem cateringu, nemohli jsme odolat vystaveným dezertům a šálku dobré kávy. V klidu jsme si to snědli a šli koupit suvenýry. Naneštěstí bylo muzeum docela plné lidí (i když v jiné dny to může být stejné) rozhodli jsme se, že bude nejlepší si jít projít Londýn. Ale když jsme už byli v tom muzeu, chtěl jsem se jít kouknout do sekce o Egyptě spolu s Týnkou. Trvalo nám několik minut než jsme se tam dostali. V muzeu vypadají všechny chodby docela stejně, ale časté ukazatele nás tam dovedly. Od expozice jsem čekal víc, ale určitě je to mnohem zajímavější, když na to máte celý den a můžete si v klidu projít celé muzeum.
Každopádně když jsme opustili muzeum, sešli jsme se s Kubou, kterého holky potkaly v letadle (doufám že nekecám). Bydlel v Londýně už rok a vyrazili jsme do PRIMARKU. Sice jsem už tam byl, ale tenhle byl zase jinej a přišlo mi že toho tam měli mnohem víc než v tom druhém na opačné straně Oxford Street. Třeba tam byly celé regály merche Harryho Pottera. Což bylo neuvěřitelný... Ale na druhou stranu jsem si řekl, že to nepotřebuji... abych všechno neutratil a další dny byl bez peněz. Asi po půl nebo tři-čtvrtě hodině jsme odešli. Chtěli jsme jít někam na jídlo a hned vedle byl McDonald, do kterého jsme vešli a zase rychle odešli. Kuba si stihnul koupit Colu, ale bylo tam narváno tak, že bychom si nesedli. Tak nás Kuba zavedl do SUBWAYE na bagety. Cestou jsme ještě pozdravili chlapíka za vitrínou restaurace, kde Kuba pracoval. A ještě jsme se zastavili v obchodě s typickými UK sladkostmi pro Nerds (nerdíky) a Reeses.
V Subwayi nám trvalo několik minut než jsme se rozhodli co si vůbec dáme. Ve chvíli když jsme se rozhodli si objednat, tak se nás ještě ptali jakou chceme bagetu, maso, omáčku a zeleninu. No a když jsme se dostali k té zelenině, tak jsme si nebyli jistí jestli je paprika PEPPER, ale co bylo horší my jsme si nevzpomněli, jak se řekne kukuřice. Tak jsme mu tam chudákovi řekli nějakou KUKURA THAT YELLOW a bylo. Prostě třeba CORNFLAKY... věc kterou běžně používáte, víte jak se řekne, ale když to potřebujete, tak je to pryč. Bagety jsme si šli sníst do parku, který nebyl ani moc daleko.
Podcenil jsem se a půlka bagety mi zůstala i na večeři. Každopádně jsme šli směrem k našemu hostelu. Cestou jsme prošli Hyde Parkem až k Buckinghamskému paláci přes St. James Park, kde jsme viděli ochočenou veverku. A když jsme spatřili některé kačeny a labuťe, tak jsem se jich docela bál, vypadali celkem zabijácky. Před Temží jsme se rozhodli, že se půjdeme kouknout na Millenium Brigde. Po mostě jsme došli k Tate Modernu odkud jsme šli rovnou do hostelu kolem Shakespeare Globe. Trvalo to asi 25 minut a byli jsme v posteli. Byli jsme tak všichni unavení že jsme to zalomili až na Kubu, který jel domů.
Večer jsme se ale rozhodli, že půjdeme poznávat noční Londýn. Kuba nás vyzvednul někdy kolem osmý. Ale šli jsme jen já, Týnka, Áďa a Kuba, protože Marky a Ivet byly unavený a spaly dál.
Je to uplně něco jiného než se dá normálně vidět v ČR. Jdete po ulici a na každém kroku je pub, který je ovšem tak malý, že lidi stojí venku, povídají si a baví se. Došli jsme až k jednomu pubu The Anchor. Hrál tam nějaký kluk na kytaru a zpíval známý písničky. Dlouho jsem se takhle nebavil. Ochutnal jsem poprvé Cider, který chutná jak jablečný džus a viděl katedrálu St. Paul osvícenou reflektory. Byla to nádhera. Byli jsme tam až do zavíračky, která byla asi ve 23:00. Cestou zpátky jsme potkali dokonce policii, tak jsem měl trochu nahnáno, aby nebyl nějaký problém, ale naštěstí si nás ani nevšimli.
No a to je tak nějak všechno co jsme stihli.
0 komentářů