| Toulání po Londýně a potkání bezvadných lidí při otvírání dveří.
23.6.2017 pátek
Tuhle noc si budu ještě dlouho pamatovat. Jelikož rovnou pod naším pokojem byla hospoda, tak tam začali pořádně pařit až po půlnoci. Neříkám že hráli špatně, to vůbec ne, dokonce bych se i přidal, ale byl jsem tak unavený, že nebyla chuť.
Takže jsem se zase moc dobře nevyspal, ale řekl jsem si, že mi to den nezkazí. Dal jsem si sprchu a pak skočil dolů do hospody na snídani, kterou jsem měl v ceně. Já jsem si dal cornflaky s mlékem, toast s marmeládou a džus. Po snídani jsem si zašel nakoupit do Tesca. Udělal jsem si pár sendvičů, abych nemusel moc utrácet za jídlo ve městě a vyrazil jsem na průzkum ulic Londýna. Řekl jsem si, že na každém kroku je něco pěkného a bylo by zbytečné jezdit metrem. Můj první cíl byl Buckinghamský palác. Šel jsem znovu přes Westminsterský most, kolem Big Benu a pak rovnou k paláci přes St. James park. Trochu mě mrzelo, že zrovna nebyla u paláce typická garda v červené uniformě s velkou černou čepicí. Tihle měli černé uniformy a v ruce samopal. Když jsem se už dost vynadíval, vyrazil jsem na Oxford Street do Primarku. Jasně, že jsem přijel poznávat Londýn, ale v Primarku mají tak levné oblečení, že jsem tam prostě musel jít. Taky když si tam něco koupíte, tak je úplně minimální šance, že to bude mít někdo další. No ale co se mi tam nestalo, když jsem sháněl žabky, měli tam fakt úžasný s UK vlajkou, tak mě zarazilo to, že měli největší velikost 45. Ale jelikož mám sloní nohu, musel jsem se vydat hledat jinam. Po nákupu v Primarku jsem šel do Adidasu, kde jsem sehnal žabky velikosti 48 1/2, které mi byli akorát. Musel jsem sice poprosit jednu holčinu, jestli by se mohla kouknout na sklad, jestli je mají, ale stálo to za to. Vypadali sice úplně obyčejně, ale to mi vůbec nevadilo.
Když jsem měl po nákupech, tak jsem se vydal do Hyde Parku na oběd... teda na svoje sendviče. Hned potom jsem vyrazil na hostel. Cestou jsem šel kolem tzv. Okurky, Sky Podu, Národní banky, Monumentu atd. až jsem přišel na Millenium bridge. Moc se mi líbil, už jen proto, že byl v Harry Pottrovi, kde ho zničili mozkomorové. Když jsme ho přešel, dostal jsem se k Tate Modern, galerii moderního umění. Řeknu vám, že jsem od toho čekal víc. Asi po deseti minutách jsem byl zase z muzea venku. Určitě se najde spousta lidí, které to zajímá, ale to není můj případ.
Od Tate Modernu jsem se vydal k Shakespeare´s Globe, kde jsem se jen kouknul dovnitř, ale na prohlídku jsem nešel. Tam vlastně vidíte, vnějšek a když vejdete dovnitř, tak bez prohlídky se dovnitř nepodíváte. Ale určitě až tam pojedu znovu, tak na prohlídku zajdu.
Moc to nevypadá, ale na hodinách odbívali dvě odpoledne a vydal jsem se do hostelu. Jelikož není Londýn zrovna malej, tak mi cesta trvala asi 30 minut. Dal jsem si rychlou sprchu a pak jsem si udělal těstoviny s tuňákem a rajčatovou omáčkou. Jelikož se mi moc líbilo u Tower Bridge, rozhodl jsem se, že si tam znova vyjdu. Ve Starbucksu, který byl asi padesát metrů od hostelu, jsem si dal Iced Shaken Mango Black Tea a vyrazil na cestu.
Bylo dobrý, že celý den bylo typické Londýnské počasí. Bylo pod mrakem a nepražilo tolik sluníčko. Sice foukal celkem silný vítr, ale to bylo spíš cítit u Temže než v ulicích města.
Na Tower Bridge jsem si všiml, že tam je na druhý straně řeky Starbucks, musel jsem si tam jít sednout. Objednal jsem si Strawberries & Creme Frappuccino a sedl si na terasu s výhledem na Tower Bridge. Bylo to nádherný, jen jsem se koukal, jak si lidi naproti objednávají pizzu, fotí most nebo jen poslouchal angličtinu. I když né vždycky to jde. Asi po dvaceti minutách, si tam sedl jeden pár Čechů. Tak to bylo celkem zajímavé, poslouchat někoho, kdo mluví česky...
Na cestě do hostelu jsem se zastavil ještě v Tescu pro tuňáka a udělal si znova těstoviny. Pak jsem si dal sprchu, lehl si na patrovku a koukal na sociální sítě. Asi po hodině co jsem tam jen ležel, se chtěl někdo dostat dovnitř, ale nešlo mu to... A tak jsem si řekl, že jak to včera nešlo mě, tak že bych měl taky pomoct. Za dveřmi jsem slyšel hlasy a když jsem otevřel stály tam čtyři holky, kterým jsem prostě otevřel řekl jim HELLO a YOU ARE WELCOME(nemáte zač) a šel znova na patrovku... Pak najednou začali mluvit česky. Byl to tak super pocit, mít někoho na pokoji s kým si promluvíte normálně rodným jakzykem. Hned jsme se dali do řeči... Strašně fajn. Každopádně jsem byl celkem ulítaný z města a nezbylo mi nic jiného než jít spát.
0 komentářů