| Ujel mi bus a letadlo mělo zpoždění
26.6.2017 pondělí
Ráno jsem se fakt vzbudil ve 04:00. Bylo to děsný, spát jsme šli celkem pozdě a k tomu tohle... No ale šel jsem do sprchy, která mě probrala. V kuchyni jsem si udělal kafe a dal si jogurt s muslli. Jakmile jsem měl všechno zabaleno, nechal jsem tam holkám pytlík Dairy sušenek s dopisem. Týnka se chtěla rozloučit a řekla, že ji musím vzbudit. Vůbec se mi nechtělo, já bych asi zabíjel kdyby mě někdo vzbudil takhle brzy, ale tak proč ne. Když jsme se rozloučili, vyrazil jsem se odhlásit z hostelu, kde mi vrátili 20Ł za klíče a vyrazil jsem na bus.
Šel jsem schválně ještě o 5 minut dřív abych to stihnul. Když už jsem viděl v dálce autobus a fakt, že vůbec nezpomaloval mě celkem zarazil. Jelikož byl úplně plnej tak se neobtěžoval nabrat další lidi a jel dál. Asi po 3 minutách projel další. Už jsem začínal být zoufalej, aby mi neujel vlak. Ale nakonec přijel třetí autobus, který mě konečně vzal. Cesta na Liverpool Street trvala kolem 10 minut.
Rychle jsem běžel na zastávku, ale naštěstí tam vlak ještě byl. Tak jsem si v klidu koupil jídlo na cestu a našel volný místo. Viděl jsem krásný východ slunce. Pastviny s ovcemi. A krásný venkov. Jen pár kilometrů za Londýnem. Vlak přijel v 06:20. Zastávka je hned pod letištěm, tak jsem nemusel ani nic hledat. Každopádně i když bylo takhle brzo ráno čekal jsem asi půl hodiny na bezpečnostní kontrolu, která naštěstí proběhla v pohodě. Pak jsem si šel jen najít spoj... Ale gate ještě nebyl uvedenej. Šel jsem si sednout a koukat na filmy. Po hodině konečně napsali číslo... ale bylo úplně na druhý straně letiště, než kde jsem zrovna byl. Co mě víc naštvalo bylo to, že po oznámení zpoždění letadla nás ještě přesměrovali k jinýmu gatu. Takže jsem musel jít znova přes půlku letiště, ale naštěstí jsem spěchal a byl jsem skoro na začátku fronty. Když přistavili letadlo, už jsem jen ukázal pas a šel si konečně sednout dovnitř.
Měl jsem sedadlo do uličky. Asi nejlepší věc když máte dlouhý nohy... No ale dal jsem si sluchátka a celou cestu prospal. Vzbudil jsem se asi tak 20 minut před přistáním. Tahle cesta byla mnohem lepší. Při cestě do UK jsme měli turbulence a přistání taky nebylo zrovna nejměkčí, ale teď byla fakt parádní. Přistání úplně v pohodě. Když jsem se dostal konečně do haly, šel jsem hnedka najít autobus, který jel k nádraží. Jel jsem MHD k zastávce metra, kde jsem přestoupil na podzemku a jel přímo až na nádraží. Tam už jsem si jen stihnul koupit jízdenku a jídlo a jel 2,5 hodiny domů. Btw... celou cestu jsem zase jen spal...
Nejlepší je, že prostě tady letíte z Anglie hodinu a tři čtvrtě a domů z Prahy to jsou 2,5... No nic třeba budou vlaky někdy rychlejší...
Jsem moc rád, že jsem se do Anglie podíval. Ukázalo mi to jak se o sebe dokážu v určitých situacích sám postarat. A donutilo mě to mluvit anglicky, za což jsem asi nejvíc rád.
Děkuji všem, kdo četli tenhle můj deník. Věřím, že se tam najde spousta chyb a mnoho neohrabaných špatně složených vět. Ale jak píšu v biu na blogu, chci se zlepšovat jak ve vytváření receptů, tak v samotném psaní článků.
Co se MNĚ stalo a zapomněl jsem napsat do článků:
Na pokoji spal chlap, který tam neměl vůbec co dělat, spal na posteli, kde měla být Marťa. Na rozpise pokoje bylo jedno místo volné, ale prostě všechny postele obsazené. Asi to byl kamarád týpka co tam bydlel.. Trochu divný no, ale byl skoro celou noc pryč a spal přes den, tak to nebyl problém.
Objednával jsem si jeden kopeček zmrzliny manga a dostal jsem dva... Bylo mi trapný mu říkat, že jsem chtěl jeden, když už to měl nabraný.
Několikrát se mi stalo, že při vstupu do metra, když jsem měl první den celodenní jízdenku, nešlo projít turniketem. Jsem musel poprosit vždycky pána co tam stál aby mi poradil, ale radši mě pustil než aby mi ukázal, jak se to tam dává.
Měl jsem sedadlo do uličky. Asi nejlepší věc když máte dlouhý nohy... No ale dal jsem si sluchátka a celou cestu prospal. Vzbudil jsem se asi tak 20 minut před přistáním. Tahle cesta byla mnohem lepší. Při cestě do UK jsme měli turbulence a přistání taky nebylo zrovna nejměkčí, ale teď byla fakt parádní. Přistání úplně v pohodě. Když jsem se dostal konečně do haly, šel jsem hnedka najít autobus, který jel k nádraží. Jel jsem MHD k zastávce metra, kde jsem přestoupil na podzemku a jel přímo až na nádraží. Tam už jsem si jen stihnul koupit jízdenku a jídlo a jel 2,5 hodiny domů. Btw... celou cestu jsem zase jen spal...
Nejlepší je, že prostě tady letíte z Anglie hodinu a tři čtvrtě a domů z Prahy to jsou 2,5... No nic třeba budou vlaky někdy rychlejší...
Jsem moc rád, že jsem se do Anglie podíval. Ukázalo mi to jak se o sebe dokážu v určitých situacích sám postarat. A donutilo mě to mluvit anglicky, za což jsem asi nejvíc rád.
Děkuji všem, kdo četli tenhle můj deník. Věřím, že se tam najde spousta chyb a mnoho neohrabaných špatně složených vět. Ale jak píšu v biu na blogu, chci se zlepšovat jak ve vytváření receptů, tak v samotném psaní článků.
Co se MNĚ stalo a zapomněl jsem napsat do článků:
Na pokoji spal chlap, který tam neměl vůbec co dělat, spal na posteli, kde měla být Marťa. Na rozpise pokoje bylo jedno místo volné, ale prostě všechny postele obsazené. Asi to byl kamarád týpka co tam bydlel.. Trochu divný no, ale byl skoro celou noc pryč a spal přes den, tak to nebyl problém.
Objednával jsem si jeden kopeček zmrzliny manga a dostal jsem dva... Bylo mi trapný mu říkat, že jsem chtěl jeden, když už to měl nabraný.
Několikrát se mi stalo, že při vstupu do metra, když jsem měl první den celodenní jízdenku, nešlo projít turniketem. Jsem musel poprosit vždycky pána co tam stál aby mi poradil, ale radši mě pustil než aby mi ukázal, jak se to tam dává.
0 komentářů