Když je takovéhle sychravé počasí, prší a do toho padají vločky, nedokážu si představit nic lepšího k snídani, než je ovesná kaše. Krásně provoní celou kuchyni a krásně zahřeje. Každý ji má rád jinak, někdo hustší, hodně kořeněnou nebo naopak řídkou a sladkou.
Já vám tady ukážu, jakou mám rád já. Kaši se spoustou skořice a čokolády.
Co budete potřebovat:
- 80g ovesných vloček
- madlové mléko (může být i kravské mléko nebo voda)
- 3 lžičky skořice
- rozmačkaný banán
Na kaši: co kdo má rád
- kousek hořké čokolády
- agávový sirup
- mražené lesní ovoce
- flambovaný banán
- oříšky
Postup:
Ovesné vločky jsem nejdřív nechal trochu osmahnout v hrnci a pak přidal skořici. Potom jsem začal přilévat mandlové mléko, dokud jsem neměl kaši podle svých představ. Jak říkám, každý má rád jinou konzistenci. Já mám radši kaši řidší.
Nakonec jsem jenom dozdobil, lesními plody, čokoládou, sirupem, ořechy a flambovaným banánem.
Ovesné vločky jsem nejdřív nechal trochu osmahnout v hrnci a pak přidal skořici. Potom jsem začal přilévat mandlové mléko, dokud jsem neměl kaši podle svých představ. Jak říkám, každý má rád jinou konzistenci. Já mám radši kaši řidší.
Nakonec jsem jenom dozdobil, lesními plody, čokoládou, sirupem, ořechy a flambovaným banánem.
Tak šup do kuchyně!
Dobrou chuť.
Budu moc rád, když mě podpoříte odběrem namém instagramu, facebooku, youtube nebo twitteru. ;)
Fotky nezapomeňte přidat na instagram a označit mě tam jako #bakingwithvoyta. Rád se podívám, jak se vám to povedlo.
Těším se na Vaše fotky. :)
Těším se na Vaše fotky. :)
V.
Dnes jsem si pro vás připravil domácí flapjacky. Jelikož jsem zrovna na dietě a nechci ji nijak moc kazit, nějakými sladkými buchtami, tak jsem se rozhodl udělat proteino-ovesné tyčinky. Mají spoustu bílkovin, jak díky proteinu, tak i kvůli ovesným vločkám, které mají také velký podíl bílkovin.
Samozřejmě si tuto verzi flapjacků můžete upéct normálně bez proteinu a vajíčka dát i se žloutkem, ale jelikož se mi to teď nehodí do jídelníčku, tak tuto verzi udělám někdy příště.
Tak se do toho pojďme pustit.
| Ujel mi bus a letadlo mělo zpoždění
26.6.2017 pondělí
Ráno jsem se fakt vzbudil ve 04:00. Bylo to děsný, spát jsme šli celkem pozdě a k tomu tohle... No ale šel jsem do sprchy, která mě probrala. V kuchyni jsem si udělal kafe a dal si jogurt s muslli. Jakmile jsem měl všechno zabaleno, nechal jsem tam holkám pytlík Dairy sušenek s dopisem. Týnka se chtěla rozloučit a řekla, že ji musím vzbudit. Vůbec se mi nechtělo, já bych asi zabíjel kdyby mě někdo vzbudil takhle brzy, ale tak proč ne. Když jsme se rozloučili, vyrazil jsem se odhlásit z hostelu, kde mi vrátili 20Ł za klíče a vyrazil jsem na bus.
Šel jsem schválně ještě o 5 minut dřív abych to stihnul. Když už jsem viděl v dálce autobus a fakt, že vůbec nezpomaloval mě celkem zarazil. Jelikož byl úplně plnej tak se neobtěžoval nabrat další lidi a jel dál. Asi po 3 minutách projel další. Už jsem začínal být zoufalej, aby mi neujel vlak. Ale nakonec přijel třetí autobus, který mě konečně vzal. Cesta na Liverpool Street trvala kolem 10 minut.
Rychle jsem běžel na zastávku, ale naštěstí tam vlak ještě byl. Tak jsem si v klidu koupil jídlo na cestu a našel volný místo. Viděl jsem krásný východ slunce. Pastviny s ovcemi. A krásný venkov. Jen pár kilometrů za Londýnem. Vlak přijel v 06:20. Zastávka je hned pod letištěm, tak jsem nemusel ani nic hledat. Každopádně i když bylo takhle brzo ráno čekal jsem asi půl hodiny na bezpečnostní kontrolu, která naštěstí proběhla v pohodě. Pak jsem si šel jen najít spoj... Ale gate ještě nebyl uvedenej. Šel jsem si sednout a koukat na filmy. Po hodině konečně napsali číslo... ale bylo úplně na druhý straně letiště, než kde jsem zrovna byl. Co mě víc naštvalo bylo to, že po oznámení zpoždění letadla nás ještě přesměrovali k jinýmu gatu. Takže jsem musel jít znova přes půlku letiště, ale naštěstí jsem spěchal a byl jsem skoro na začátku fronty. Když přistavili letadlo, už jsem jen ukázal pas a šel si konečně sednout dovnitř.
Měl jsem sedadlo do uličky. Asi nejlepší věc když máte dlouhý nohy... No ale dal jsem si sluchátka a celou cestu prospal. Vzbudil jsem se asi tak 20 minut před přistáním. Tahle cesta byla mnohem lepší. Při cestě do UK jsme měli turbulence a přistání taky nebylo zrovna nejměkčí, ale teď byla fakt parádní. Přistání úplně v pohodě. Když jsem se dostal konečně do haly, šel jsem hnedka najít autobus, který jel k nádraží. Jel jsem MHD k zastávce metra, kde jsem přestoupil na podzemku a jel přímo až na nádraží. Tam už jsem si jen stihnul koupit jízdenku a jídlo a jel 2,5 hodiny domů. Btw... celou cestu jsem zase jen spal...
Nejlepší je, že prostě tady letíte z Anglie hodinu a tři čtvrtě a domů z Prahy to jsou 2,5... No nic třeba budou vlaky někdy rychlejší...
Jsem moc rád, že jsem se do Anglie podíval. Ukázalo mi to jak se o sebe dokážu v určitých situacích sám postarat. A donutilo mě to mluvit anglicky, za což jsem asi nejvíc rád.
Děkuji všem, kdo četli tenhle můj deník. Věřím, že se tam najde spousta chyb a mnoho neohrabaných špatně složených vět. Ale jak píšu v biu na blogu, chci se zlepšovat jak ve vytváření receptů, tak v samotném psaní článků.
Co se MNĚ stalo a zapomněl jsem napsat do článků:
Na pokoji spal chlap, který tam neměl vůbec co dělat, spal na posteli, kde měla být Marťa. Na rozpise pokoje bylo jedno místo volné, ale prostě všechny postele obsazené. Asi to byl kamarád týpka co tam bydlel.. Trochu divný no, ale byl skoro celou noc pryč a spal přes den, tak to nebyl problém.
Objednával jsem si jeden kopeček zmrzliny manga a dostal jsem dva... Bylo mi trapný mu říkat, že jsem chtěl jeden, když už to měl nabraný.
Několikrát se mi stalo, že při vstupu do metra, když jsem měl první den celodenní jízdenku, nešlo projít turniketem. Jsem musel poprosit vždycky pána co tam stál aby mi poradil, ale radši mě pustil než aby mi ukázal, jak se to tam dává.
Měl jsem sedadlo do uličky. Asi nejlepší věc když máte dlouhý nohy... No ale dal jsem si sluchátka a celou cestu prospal. Vzbudil jsem se asi tak 20 minut před přistáním. Tahle cesta byla mnohem lepší. Při cestě do UK jsme měli turbulence a přistání taky nebylo zrovna nejměkčí, ale teď byla fakt parádní. Přistání úplně v pohodě. Když jsem se dostal konečně do haly, šel jsem hnedka najít autobus, který jel k nádraží. Jel jsem MHD k zastávce metra, kde jsem přestoupil na podzemku a jel přímo až na nádraží. Tam už jsem si jen stihnul koupit jízdenku a jídlo a jel 2,5 hodiny domů. Btw... celou cestu jsem zase jen spal...
Nejlepší je, že prostě tady letíte z Anglie hodinu a tři čtvrtě a domů z Prahy to jsou 2,5... No nic třeba budou vlaky někdy rychlejší...
Jsem moc rád, že jsem se do Anglie podíval. Ukázalo mi to jak se o sebe dokážu v určitých situacích sám postarat. A donutilo mě to mluvit anglicky, za což jsem asi nejvíc rád.
Děkuji všem, kdo četli tenhle můj deník. Věřím, že se tam najde spousta chyb a mnoho neohrabaných špatně složených vět. Ale jak píšu v biu na blogu, chci se zlepšovat jak ve vytváření receptů, tak v samotném psaní článků.
Co se MNĚ stalo a zapomněl jsem napsat do článků:
Na pokoji spal chlap, který tam neměl vůbec co dělat, spal na posteli, kde měla být Marťa. Na rozpise pokoje bylo jedno místo volné, ale prostě všechny postele obsazené. Asi to byl kamarád týpka co tam bydlel.. Trochu divný no, ale byl skoro celou noc pryč a spal přes den, tak to nebyl problém.
Objednával jsem si jeden kopeček zmrzliny manga a dostal jsem dva... Bylo mi trapný mu říkat, že jsem chtěl jeden, když už to měl nabraný.
Několikrát se mi stalo, že při vstupu do metra, když jsem měl první den celodenní jízdenku, nešlo projít turniketem. Jsem musel poprosit vždycky pána co tam stál aby mi poradil, ale radši mě pustil než aby mi ukázal, jak se to tam dává.
| Bomba u London Eye a procházka v Hyde Parku
25.6.2017 nedělě
Ráno zazvonil budíček v 7:20. Bylo to strašně otravný, jelikož jsme se vrátili na hostel někdy kolem jedné ráno. No ale nebyl čas marnit čas. Dal jsem si sprchu a předběžně už si zabalil, protože tohle byl poslední celý den v Londýně. Hned v osm jsme šli dolů do pubu na snídani. Dal jsem si toasty, cereálie a kafe, který tam měli fakt dobrý.
Jakmile jsme byli připravení vyrazit do města, vyšli jsme k London Eye. Cesta nám vedla kolem Temže. Vlastně jsme prošli stejnou cestou, kterou jsme se dnes v noci vraceli. Cestou jsme potkali řadu zvláštních kovových laviček, které byly natřené takovou reflexní oranžovou barvou. Asi sto metrů odtud jsme narazili na plácek, kde byla menší pláž. Prostě místo, kde se někdo rozhodl nasypat plážový písek. Tyhle detaily a věci co vám dokážou zpříjemnit život se mi na Londýně hodně líbily. Je to něco originálního, co se někde jinde moc nevidí.
Jakmile jsme došli k London Eye, tak jsem se s holkama rozloučil. Ony nastoupily na kolo, ani nečekaly moc dlouho ve frontě. Já jsem se každopádně vydal na menší průzkum okolí. Asi tak po 20 minutách jsem se vrátil k Oku a sednul si do parku, kde jsem telefonoval s rodiči. Když jsem šel k Oku čekat na holky, tak tam najednou přijela policie a spolu s pracovníky London Eye začali všechny lidi vyhánět pryč. London Eye se hodně zrychlilo, aby dostali všechny lidi dolů, ale nikdo neřekl proč. Celé místo obehnali páskou a nešlo projít. Musel jsem obejít celý blok, abych se dostal k Westminster Bridge, kde na mě čekala Týnka.
Pak jsme šli do nějakého herního centra, kde byly automaty, různé trenažery aut atd. Nás zaujal taková ta věc, kam hodíte peníze, vyberete si hudbu a napodobujete kroky z toho klipu. Byla to fakt sranda, i když mi to vůbec nešlo.
Při cestě do Čínské čtvrti jsme narazili na nějakého černocha, který bavil lidi na ulici tím, že tam vykládal něco o lidech a jejich myšlení. Bylo to hodně zajímavý to poslouchat. Stál tam kolem něj dav lidí. Někteří procházeli kolem a on na ně vždycky pohodil nějaký face nebo když tam šel policista a při odchodu udělal to samé celou dobu se na něj šklebil. Byl to dobrý příklad toho, jak obyčejný člověk může být stokrát chytřejší než nějaký politik.
Při vstupu do čtvrti bylo velmi zvláštní přejít z moderního města do uliček plné čínských znaků, lampionů, restaurací a obchůdků. Chtěli jsme si tady dát někde vyhlášené nudle, ale měli jsme strach, že když si něco objednáme, tak nedostaneme to co jsme čekali. A tak nás to donutilo jít na klasiku do McDonaldu. Došli jsme až na Leicester Square, kde jsme šli do McDonaldu. Dal jsem si cheeseburger a McFlurry. No když to nejíte každý den, tak se nic nestane... a taky to je jedna z levnějších možností jídla.
Sedli jsme si poblíž do parku a já hledal na mobile co se vlastně ráno stalo. Na BBC jsem se dozvěděl, že se pod London Eye z Temže vynořila bomba z 2. světové války. No celkem mě to překvapilo. Jsem si říkal co se tam komu stalo, že nás vyhánějí a ona to byla bomba. Ale hlavně, že to nebyla ta teroristická. Když jsme to dojedli, viděli jsme dav lidí stojící dokolečka kolem jednoho chlapa, který se tam dobře předváděl a bavil lidi. Další z mnoha věcí co se mi líbili. (Jestli se mi sem podaří nahrát video, tak vám ho sem dám.)
Po jeho show jsme se šli podívat do obchodu M&M, kde u vchodu čekal kluk s miskou lentilek a při vchodu nám dal plnou hrst zadarmo. Byly moc dobrý, ale když jsem pak byl ve vnitř a celá tři patra byla plná lentilek, tak se mi z toho dělalo trochu špatně.
Z náměstí jsme měli namířeno přímo do Hyde Parku, kde jsme se měli sejít s kamarádkou Marti, která dělá v UK au-pair. Sešli jsme se u mapy při vstupu a šli k rybníku/jezeru uprostřed parku. Hyde Park je ohromnej a projít ho celej dá zabrat, každopádně jsme si u břehu chtěli sednout na lavičku a vždycky nám ji někdo vyfouknul před nosem. A prostě když jsem viděl, jak se nějaká uvolňuje, tak jsem k ní běžel jak blázen abych ji zabral. No ale fakt mě po těch dnech chození bolely nohy a možnost sedět byla k nezaplacení. Povídali jsme si, koukali na zvířata a pozorovali letadla. Tam fakt každých 5 minut přistávalo nebo vzlétalo letadlo z London City Airport. Vidět je bylo fajn, ale dělalo to hroznej rámus. Nedokážu si představit bydlet někde poblíž.
Na hostel jsme chtěli tentokrát jet double busem. Přeci jen je to už fakt daleko, jít z Hyde parku přes celý centrum až k Borough. V autobuse jsme si samozřejmě sedli do patra, ale není to zase takový rozdíl, jak od těch autobusů v ČR. Když jsme přejížděli Lambeth Bridge. Měli jsme krásný výhled na parlament a viděli jsme jak se zase London Eye točí. Cesta trvala nějakých 20 minut. Když jsme přijeli, šel jsem si s Týnkou dát frappuccino do Starbucksu. Já jsem si tam ještě koupil hrnek s motivem Londýna na památku.
Když jsme přišli ke dveřím od hostelu, stala se nám nemilá věc. Nešlo otevřít. Ony se ty dveře totiž otevírali na kód, který jsme dostali a on nefungoval. Naštěstí k tomu patří i ta hospoda a tak jsme se tam dostali a požádali o nový kód. Pak jsme se dozvěděli, že se každých několik dní kódy mění.
Po příchodu na pokoj jsem si lehnul a spal. Probudil jsem se tak o hodinu a půl později. To už se holky chystaly, že zajdeme dolů do pubu a pak na osvětlený London Eye a Big Ben. Hned potom co jsem se zkulturnil, jsme šli dolů. Dali jsme si 2 cidery a povídali si. Pouštěli tam dobrou hudbu a dokonce i fotky. Tak jsme už tak odkoukali kdo tam chodí pravidelně a tak. Akorát už to tolik nežilo, jak v pátek nebo sobotu. Přece jen byla neděle a v pondělí jdou lidi do práce. Holky tak postpně odpadali až jsem tam zůstal jen já a Týnka, se kterou jsem si povídal tak do 23:00. Byli jsme i celkem odhodlaný že půjdeme ještě do města, ale já jsem měl strach že bych ráno zaspal a uletělo by mi letadlo, protože jsem odjížděl už ve 3:58 ze zastávky busu.
Na pokoji jsem ještě napsal dopis, kterým jsem chtěl holkám poděkovat za to, že jsem mohl všude chodit s nima. Pak už jsem si jen lehnul a spal.
Dost bylo vidět jak se na ulici kradou kola... :D
Jakmile jsme byli připravení vyrazit do města, vyšli jsme k London Eye. Cesta nám vedla kolem Temže. Vlastně jsme prošli stejnou cestou, kterou jsme se dnes v noci vraceli. Cestou jsme potkali řadu zvláštních kovových laviček, které byly natřené takovou reflexní oranžovou barvou. Asi sto metrů odtud jsme narazili na plácek, kde byla menší pláž. Prostě místo, kde se někdo rozhodl nasypat plážový písek. Tyhle detaily a věci co vám dokážou zpříjemnit život se mi na Londýně hodně líbily. Je to něco originálního, co se někde jinde moc nevidí.
Jakmile jsme došli k London Eye, tak jsem se s holkama rozloučil. Ony nastoupily na kolo, ani nečekaly moc dlouho ve frontě. Já jsem se každopádně vydal na menší průzkum okolí. Asi tak po 20 minutách jsem se vrátil k Oku a sednul si do parku, kde jsem telefonoval s rodiči. Když jsem šel k Oku čekat na holky, tak tam najednou přijela policie a spolu s pracovníky London Eye začali všechny lidi vyhánět pryč. London Eye se hodně zrychlilo, aby dostali všechny lidi dolů, ale nikdo neřekl proč. Celé místo obehnali páskou a nešlo projít. Musel jsem obejít celý blok, abych se dostal k Westminster Bridge, kde na mě čekala Týnka.
Pak jsme šli do nějakého herního centra, kde byly automaty, různé trenažery aut atd. Nás zaujal taková ta věc, kam hodíte peníze, vyberete si hudbu a napodobujete kroky z toho klipu. Byla to fakt sranda, i když mi to vůbec nešlo.
Při cestě do Čínské čtvrti jsme narazili na nějakého černocha, který bavil lidi na ulici tím, že tam vykládal něco o lidech a jejich myšlení. Bylo to hodně zajímavý to poslouchat. Stál tam kolem něj dav lidí. Někteří procházeli kolem a on na ně vždycky pohodil nějaký face nebo když tam šel policista a při odchodu udělal to samé celou dobu se na něj šklebil. Byl to dobrý příklad toho, jak obyčejný člověk může být stokrát chytřejší než nějaký politik.
Při vstupu do čtvrti bylo velmi zvláštní přejít z moderního města do uliček plné čínských znaků, lampionů, restaurací a obchůdků. Chtěli jsme si tady dát někde vyhlášené nudle, ale měli jsme strach, že když si něco objednáme, tak nedostaneme to co jsme čekali. A tak nás to donutilo jít na klasiku do McDonaldu. Došli jsme až na Leicester Square, kde jsme šli do McDonaldu. Dal jsem si cheeseburger a McFlurry. No když to nejíte každý den, tak se nic nestane... a taky to je jedna z levnějších možností jídla.
Sedli jsme si poblíž do parku a já hledal na mobile co se vlastně ráno stalo. Na BBC jsem se dozvěděl, že se pod London Eye z Temže vynořila bomba z 2. světové války. No celkem mě to překvapilo. Jsem si říkal co se tam komu stalo, že nás vyhánějí a ona to byla bomba. Ale hlavně, že to nebyla ta teroristická. Když jsme to dojedli, viděli jsme dav lidí stojící dokolečka kolem jednoho chlapa, který se tam dobře předváděl a bavil lidi. Další z mnoha věcí co se mi líbili. (Jestli se mi sem podaří nahrát video, tak vám ho sem dám.)
Po jeho show jsme se šli podívat do obchodu M&M, kde u vchodu čekal kluk s miskou lentilek a při vchodu nám dal plnou hrst zadarmo. Byly moc dobrý, ale když jsem pak byl ve vnitř a celá tři patra byla plná lentilek, tak se mi z toho dělalo trochu špatně.
Z náměstí jsme měli namířeno přímo do Hyde Parku, kde jsme se měli sejít s kamarádkou Marti, která dělá v UK au-pair. Sešli jsme se u mapy při vstupu a šli k rybníku/jezeru uprostřed parku. Hyde Park je ohromnej a projít ho celej dá zabrat, každopádně jsme si u břehu chtěli sednout na lavičku a vždycky nám ji někdo vyfouknul před nosem. A prostě když jsem viděl, jak se nějaká uvolňuje, tak jsem k ní běžel jak blázen abych ji zabral. No ale fakt mě po těch dnech chození bolely nohy a možnost sedět byla k nezaplacení. Povídali jsme si, koukali na zvířata a pozorovali letadla. Tam fakt každých 5 minut přistávalo nebo vzlétalo letadlo z London City Airport. Vidět je bylo fajn, ale dělalo to hroznej rámus. Nedokážu si představit bydlet někde poblíž.
Na hostel jsme chtěli tentokrát jet double busem. Přeci jen je to už fakt daleko, jít z Hyde parku přes celý centrum až k Borough. V autobuse jsme si samozřejmě sedli do patra, ale není to zase takový rozdíl, jak od těch autobusů v ČR. Když jsme přejížděli Lambeth Bridge. Měli jsme krásný výhled na parlament a viděli jsme jak se zase London Eye točí. Cesta trvala nějakých 20 minut. Když jsme přijeli, šel jsem si s Týnkou dát frappuccino do Starbucksu. Já jsem si tam ještě koupil hrnek s motivem Londýna na památku.
Když jsme přišli ke dveřím od hostelu, stala se nám nemilá věc. Nešlo otevřít. Ony se ty dveře totiž otevírali na kód, který jsme dostali a on nefungoval. Naštěstí k tomu patří i ta hospoda a tak jsme se tam dostali a požádali o nový kód. Pak jsme se dozvěděli, že se každých několik dní kódy mění.
Po příchodu na pokoj jsem si lehnul a spal. Probudil jsem se tak o hodinu a půl později. To už se holky chystaly, že zajdeme dolů do pubu a pak na osvětlený London Eye a Big Ben. Hned potom co jsem se zkulturnil, jsme šli dolů. Dali jsme si 2 cidery a povídali si. Pouštěli tam dobrou hudbu a dokonce i fotky. Tak jsme už tak odkoukali kdo tam chodí pravidelně a tak. Akorát už to tolik nežilo, jak v pátek nebo sobotu. Přece jen byla neděle a v pondělí jdou lidi do práce. Holky tak postpně odpadali až jsem tam zůstal jen já a Týnka, se kterou jsem si povídal tak do 23:00. Byli jsme i celkem odhodlaný že půjdeme ještě do města, ale já jsem měl strach že bych ráno zaspal a uletělo by mi letadlo, protože jsem odjížděl už ve 3:58 ze zastávky busu.
Na pokoji jsem ještě napsal dopis, kterým jsem chtěl holkám poděkovat za to, že jsem mohl všude chodit s nima. Pak už jsem si jen lehnul a spal.
Dost bylo vidět jak se na ulici kradou kola... :D
| Návštěva muzea a procházky po Londýně
24.6.2017 sobota
